40 LET PRAXE V CHOVU PAPOUŠKŮ

Vše začalo už v roce 1956, když mi bylo devět let. Začal jsem tehdy s chovem holubů, které mimochodem chovám dodnes. Tento chovatelský start mi v následném chovu papoušků velmi pomohl, ale k tomu se dostanu později. Své první papoušky jsem si pořídil v roce 1973. Byl to jeden ara ararauna (Ara ararauna) a několik kakaduů moluckých (Cacatua moluccensis). Všechny jsem tehdy umístil do jedné velké proletové voliéry. Papoušci mne chytli natolik, že jsem se rozhodl je pouze nevlastnit, ale také chovat a
odchovávat.

V sedmdesátých letech nebyl problém zakoupit papoušky za poměrně nízké ceny. Jednalo se hlavně o odchyty z jejich endemických oblastí. V tehdejší době ochrana přírody ještě příliš nefungovala a lidé jí přikládali jen velmi malou důležitost. V roce 1974 se na mém pozemku nacházelo prvních osm voliér o velikosti 4 × 2 × 2 m se záletovými prostory o velikosti 2 × 2 × 2 m. Krátce po jejich dokončení jsem si pořídil kakaduy růžové, kakaduy inka a eklekty různobarvé.

První chovatelské úspěchy se mi podařily v roce 1978, a to hned u všech tří druhů! Musím se přiznat, že do dnešního dne mám pro tyto druhy slabost. Následně jsem si pořídil další druhy arů, amazoňany, žaky a nestory kea. Prvními chovatelskými úspěchy jsem byl natolik motivován, že jsem o pět let později postavil velké chovatelské zařízení s celkem 42 voliérami. V současné době udržuji počet chovných párů na čísle 35.
Mou velkou vášní je chov kakaduů. Do dnešního dne jsem odchoval 12 různých druhů: kakaduy růžové, inka, molucké, bílé, žlutočečelaté, tritony, žlutolící, žlutolící sumbské, kakaduy gofin, kakaduy šalamounské, tenkozobé a nádherné kakaduy palmové.

Nejednou se u chovatelů stalo, že samice uhynula následkem agresivního útoku svého partnera. Můj názor je, že „samci zabijáci“ ale neexistují. Pokud se chce sameček pářit dřív, než samička, může se stát, že na samičku útočí a zraní ji. Zkušený chovatel by měl začátek tohoto chování vždy rozpoznat a včas zasáhnout. Možné řešení je umístit samce do klece, kterou umístíte do voliéry tak, aby kolem něho mohla samice volně létat a on ji nemohl napadnout. Jí můžete zlepšit krmení pro podporu hnízdění a samci nasadíte dietu. To vše jen na pár dnů. Poté jej můžete umístit zpět do voliéry k samici, ale oba bedlivě pozorovat. Pokud ptáci ještě nejsou harmoničtí, můžete uvedený proces ještě zopakovat nebo můžete samci nepatrně zkrátit letky, aby se snížila jeho létací schopnost.

Můj kolega chovatel mi prodal samce kakadua moluckého za velmi nízkou cenu, protože v jeho chovatelském zařízení už tento samec zabil dvě samice. Jak jsem výše napsal, chovatelé tyto samce nazývají „samci zabijáci“. Každý by vám poradil – nikdy takového samce nekupujte. Já tohoto samce dal do páru s jedinou samicí, kterou jsem měl tehdy k dispozici. Po zrealizování výše uvedeného způsobu se z něho stal brzy velmi dobrý chovný samec, který na samici už nikdy nezaútočil. Podobnou zkušenost jsem později zaznamenal i u dalších druhů kakaduů. Popsaná agresivita se může projevit znenadání i u párů, které doposud hnízdily bez problémů. Dobrý chovatel přicházející nemilou příhodu rozpozná a udělá proti ní opatření.

Mým cílem je odchovat každoročně tolik mladých, kolik je možné odchovat od mého chovného stavu. Jinými slovy, přeji si 70 mladých od 35 chovných párů. Doposud se mi to dařilo. Nemám tzv. „špatné chovatelské roky“. Některé z mých párů byly dokonce ještě úspěšnější, než jsem původně plánoval. Tady jsou příklady: můj pár amazoňanů velkých (A. oratrix) měl 96 mladých během uplynulých 19 let. Pár kakaduů tenkozobých odchoval 68 mladých během 24 let a pár eklektů (můj první odchov 1974) odchoval celkem 85 mláďat během 28 let.

Zastávám názor, že klíč k úspěšnému odchovu papoušků je pestrá a vyvážená výživa. Před deseti lety jsem se pokusil změnit celoroční krmení a přejít na granule a ovoce, což tedy vůbec nefungovalo. Papoušci potřebují vyváženou stravu, která se mění v závislosti na období – ať už se jedná o období přípravy papoušků na hnízdění, sezení samice na vejcích či jde o klidovou sezonu. Poté, co papoušci odchovají a přepeří, nasadím všem dietu. Jejich krmivo se poté skládá z jedné třetiny z nízkotučných semen, z jedné třetiny granulí a z jedné třetiny ovoce. Arové a černí kakaduové dostávají směs obilnin, která obsahuje o něco více tuku, a přidávám jim také ořechy. Papouškům podávám tak malé množství krmení, že druhý den nezbyde ani jedno nevyloupnuté zrnko. Vše je kompletně zkonzumováno. Krmím jednou denně – ráno. Pokud se mi zdá, že někteří kakaduové mají sklony k obezitě, nasadím jim dietu, což výrazně zvýší oplozenost vajec pro příští rok.

Sklony k obezitě mají především samci, takže to udělám tak, že je na 4-6 týdnů oddělím od samice a jsou na dietě. Každoročně v lednu krmivo výrazně změním. V tu chvíli zcela vypustím granule a snížím i dávku suchého krmení. Nastavím zvýšené množství nejrůznějších plodin, které mám zmrazené z léta předchozího roku, například různé bobuloviny, šípky, kukuřici
v mléčné zralosti a dozrávající pšenice.

Při přípravě na hnízdění a v období inkubace vajec papouškům každý den podávám:
► Komerčně vyráběná vaječná míchanice
► Mrkev (nastrouhaná najemno)
► Vejce (uvařené natvrdo)
► Jogurt
► Vitamíny Nekton 
► Minerály

Toto vše umixuji v mixéru do těsta, ze kterého udělám malé kuličky. Kromě černých kakaduů se na tento vynikající pamlsek vrhnou všichni papoušci jako první. Dále dostávají všichni chovní ptáci proteiny prostřednictvím uvařeného kuřete. To podávám dvakrát týdně. Přes 90% mých chovných papoušků tvoří ručně dokrmení jedinci. Papoušci odchovaní přirozeně pod rodiči jsou proti nim velice plaší, což se mi moc nelíbí. Mám rád důvěřivé papoušky, kteří ztratili původní krotkost, ale stále si vezmou z ruky ořech či jiný pamlsek. Ručně dokrmení ptáci jsou výbornými rodiči a dobře odchovávají. Má zkušenost je, že lépe, než divocí papoušci, protože nejsou tak zbrklí a k mláďatům jsou jemnější. Méně jim vadí rušení v budce, nejsou tak náchylní ke špatným reakcím na změny.

Samozřejmě mám ve svém stavu i problematické páry. Nemohu si stěžovat, ovšem stoprocentně ideální bezproblémový chov neexistuje. Například můj chovný pár kakaduů palmových (Probosciger aterrimus goliath) v prvních letech bez problémů odchovával. Po patnácti letech úspěšných odchovů ptáci papoušci vejce zahrabali do podestýlky a přestali je zahřívat. Tomuto páru jsem musel začít vejce odebírat a mláďata ručně dokrmovat. Musím se přiznat, že v prvních letech se mi to vůbec nedařilo. Trvalo několik let, než jsem přišel na to, jak mláďata krmit tak, abych je odchoval až k samostatnosti. Nikdo mi tehdy nepomohl.

Ručně dokrmovaná mláďata musí být socializovaná. To znamená, že pokud se podaří, že jsou odchovávána ve společnosti svého vlastního druhu, jsou z nich výborní chovní papoušci. Nicméně, toto téma je stále předmětem ostrých diskusí mnoha chovatelů. Ale uvedu další praktický příklad: Koupil jsem deset let starého kakadua inku, který byl předtím v kleci v roli domácího mazlíčka.

Protože jsem neměl žádnou chovnou samici k dispozici a nemohl jsem žádnou sehnat, rozhodl jsem se dát do páru s tímto samcem mnou odchovanou mladou samičku. Ti dva si velmi sedli a za další tři roky už z nich byl skvělý chovný pár. Sameček je stále krotký a také říká několik slov, které se naučil v obývacím pokoji předchozího majitele. Dodnes jde o výborný pár, který skvěle odchovává.
Nicméně, i tady je jedna nevýhoda. V průběhu chovné sezóny je tento samec velmi agresivní a divoký, a protože je krotký, nebojí se napadat i mě v době, kdy samice sedí na vejcích. Z preventivních důvodů odebírám všem svým párům vejce z první snůšky a umísťuji
je do líhně. Druhou snůšku v budce nechávám a papouškům důvěřuji, že ji vysedí a mláďata odchovají. Pokud je v budce více mladých, vždy odebírám to největší a ručně ho dokrmuji nebo praktikuji to, že mláďata ještě dvakrát za den
v budce přikrmím.

Pro ruční odchov mám speciální místnost se dvěma inkubátory, jednou líhní a třemi odchovnými boxy. Vše je velmi moderní a technika mne zatím zklamala. I přesto však nejvíce důvěřuji svým holubům, kteří jsou u mne tou nejlepší „líhní“. Už jsem jim podložil vejce arů, žaků, amazoňanů a eklektů. Holubi vejce zahřívají pouze 17 dnů, poté musí být vejce přemístěna. Například kakaduové růžoví sedí na vejcích 23 dnů. U holubů se mi mláďata tohoto druhu vylíhla již po 21 dnech a mláďata kakaduů inka, u nichž je doba sezení 26-27 dnů, se vylíhla o dva dny dříve. Samozřejmě kratší doba zahřívání je i u ostatních druhů, které jsou podloženy holubům. Někteří moji kolegové začali chovat holuby jen proto, aby jim mohli podkládat papouščí vejce. Znám i chovatele, kteří je podkládají slepicím. Velmi populární je pak asijská drůbež Silkie bantam – neboli kuřata Silkie.

V osmdesátých letech nebyly k dostání žádné hotové směsi pro umělý odchov. Tehdy bylo nutné si krmení pro dokrmování vyrábět svépomocí. Umlel jsem proso, kukuřici, slunečnici a ořechy. To vše bylo smícháno s dětskou ovocnou kaší a jogurtem. Tato směs se mi osvědčila, mláďata prospívala dobře. Dnes už používám komerčně vyráběné směsi, přičemž v prvních dnech dokrmování přidávám ještě laktobacily a jogurt. Po sedmi dnech do směsi vmíchám ještě ovocnou kaši pro malé děti.

Všichni moji papoušci snášejí dobře zimní období. Dokonce i za mrazu a sněhu vylétají do venkovní části voliér a užívají si přirozeného světla. Pokud jsou mrazy příliš velké, zvýším pouze krmnou dávku. Na závěr tohoto článku ještě jednou zopakuji, že převážná část mých chovných ptáků je tvořena ručně odchovanými jedinci. Doufám, že se mi podařilo představit vám alespoň v krátkosti svůj chov a budu velmi rád, když se vám aplikováním některých mých tipů do vašeho chovu podaří nejeden úspěšný odchov.