ATLAS PAPOUŠKŮ - Kakadu inka

KAKADU INKA (Lophochroa leadbeateri nebo Cacatua leadbeateri)

 

Foto: Arjan Haverkamp

 

 

ČELEĎ

Kakaduovití (Cacatuidae)

 

ROD

Cacatua (někdy jako jediný zástupce rodu Lophochroa)

 

POPIS

Kakadu inka je středně velký papoušek, pro kterého je typické bílé a světle růžové zbarvení peří, doplněné nádhernou chocholkou. Ta je úzká (na rozdíl od kakadu alby nebo moluckého) a skládá se ze širokých per s oranžovo-červeným a žlutým pruhem. Jeho chocholka připomíná indiánskou čelenku. 

Zobák tohoto papouška je šedý, stejně jako nožky.

 

Foto: Jim Bendon

 

 

HMOTNOST

Hmotnost se pohybuje od 300 do 450 gramů, samice jsou menší než samci.

 

VELIKOST

35 – 40 cm

 

 

PODDRUHY

L.l. leadbeateri – vyskytuje se na východě a jihovýchodě Austrálie, ve vnitrozemních oblastech – má výrazný žlutý pruh na chocholce

 

L.l. mollis – pouštní druh, tzn. že ho najdeme v centrální Austrálii a na západě země – bez žlutého (nebo jen nevýrazného) pruhu na chocholce

 

Foto: Christopher Watson

 

 

DÉLKA ŽIVOTA

Až 80 let.

 

POHLAVNÍ DIMORFISMUS

Samci mají hnědé oči, samice hnědočervené.

 

Foto: J. J. Harrison

 

 

VÝSKYT

S kakadu inkou bychom se mohli setkat v suchých a polosuchých biotopech Austrálie. Jeho domovem jsou řídce zalesněné a křovinaté oblasti. Na rozdíl od jiných papoušků se druh obývající pouště nestěhuje za lepšími zdroji potravy a je přivyklý životu v tomto biotopu (roční srážkové úhrny zde dosahují max. 40 mm).    

 

 

ŽIVOT VE VOLNÉ PŘÍRODĚ

Tito kakaduové se mohou vyskytovat v hejnech čítajících i několik stovek jedinců, obvykle se však jedná o desítky ptáků v hejnu. Živí se plody jehličnatých dřevin (sandarakovec, přesličník)  a keřů a rostlin (grevilea, hakea, akácie, eremofila, codonocarpus). Velkou část potravy tvoří také semena trav a hlízy a kořínky rostlin. Z kůry stromů pak získávají larvy hmyzu. Pochutnají si i na vajíčkách mravenců nebo jiného hmyzu.

 

Za potravou létají velké vzdálenosti a pravděpodobně se mladí ptáci učí od starších v hejnu, kde tyto zdroje potravy hledat. Pro kakadu inka je typické, že se za zdroji vody vydávají dvakrát denně – brzy ráno a navečer.

 

Kakadu inka můžeme často najít ve společnosti jiných kakaduů – kakadu růžových nebo kakadu naholících, se kterými se hašteří při hledání potravy na zemi i na keřích nebo stromech.

 

Foto: J. J. Harrison

 

 

PAPOUŠEK V LIDSKÉ PÉČI

Kakadu inka není tak hlučný jako některé jiné druhy kakaduů. Jeho volání je popisováno jako plačtivé, ale v případě nebezpečí dokáže vydávat i velmi vřískavý křik. Papoušek komunikuje také skrze svoji chocholku, která zůstává složená na hlavě papouška, pokud je v klidu.

Jedná se o velmi ostražitého papouška, který potřebuji dostatek větví k okusu.

 

Podle Mulawky se jedná o jednoho z nejkrásnějších kakaduů vůbec, nicméně není tolik vyhledávaným společníkem. Jednak není tak inteligentní jako jiné druhy kakaduů, a také je velmi nedůvěřivý. Zatímco mláďata jsou obvykle přítulná, v dospělosti je tento kakadu spíš dominantní a není snadné ho něco naučit, nebo s ním vytvořit kamarádské pouto.

 

Zdroj: Pixabay

 

 

CHOV

Kakadu inka pohlavně dospívá ve třech až čtyřech letech. Samice snese obvykle 2 až 5 vajec o velikosti 35-40 x 26-30 mm, mláďata se líhnou po 23 až 26 dnech. V hnízdě zůstávají dva měsíce a jsou krmeni oběma rodiči. Přes den s nimi v hnízdě zůstává samec, v noci samice. Po vylétnutí z hnízda je rodiče (především samci) ještě nejméně další tři měsíce dokrmují.

 

Kakadu inka je monogamní a vytváří doživotní páry. Problémem odchovu je častá agresivita samce nejen vůči samici, ale také vůči mláďatům. Nesnesou ve své blízkosti jiné hnízdící páry. Vzhledem ke své ostražitosti se také stává, že pár hnízdo opustí, pokud se cítí ohrožen (třeba jen hlukem od sousedů).

 

 

ZÁVĚR

Kakadu inka je jeden z nejpestřeji zbarvených kakaduů vůbec. Jeho indiánská čelenka z něho dělá papouška, kterého si nemůžete splést s jiným. Ačkoliv to platí pro papoušky obecně, zde je potřeba to zdůraznit: pokud byste si chtěli pořídit kakadu inka, určitě mu bude lépe v páru ve velké venkovní voliéře, než jako „mazlíčkovi“ v obýváku. Jeho vlastnosti ho nepředurčují k milujícímu společníkovi, tím se stane jen dobře socializované a ochočené mládě..
 

Foto: Richard Fisher

 

 

Zdroje:

The Cockatoos, A Complete Guide to the  Species, Mulawka, Edward John, McFarland and Company, Inc., Publishers 2014

Cockatoos, Cameron, Matt, CSIRO Publishing 2007

Birds of the World