Chov loriů a loríčků u Davida Hussona ve Francii

Před několika lety jsem se seznámila na burze v holandském Zwolle s panem Davidem Hussonem, francouzským chovatelem papoušků. Od té doby jsme se spolu setkali již několikrát. Při naší poslední schůzce jsme se dohodli, že o jeho způsobech chovu napíši pro tento časopis článek. David žije ve společnosti papoušků i jiných exotických ptáčků již 40 let. I jeho tatínek je vášnivým chovatelem, v současné době chová astrildy a amadiny.

„Vzpomínám si, že na konci sedmdesátých let a na začátku let osmdesátých, když jsem byl malý, brával mě tatínek na návštěvy belgických dovozců ptáků. Zde jsem viděl ptáčky všech možných druhů, spoustu z nich jsem neznal ani jménem – přes kolibříky až po papoušky všech skupin. Na rozdíl od svého otce jsem se já zamiloval do papoušků. Průběžně jsem choval řadu druhů, ale mé srdce si získali loriové a loríčci.“
David, jako ostatně v podstatě každý z nás, začínal s andulkami a korelami, ale velmi rychle začal usilovat o koupi méně dostupných papoušků, a tak se jeho sbírka rozrostla o kakariky, neofémy, alexandry, poté papoušky senegalské, konžské, žaky, amazoňany a spousty dalších.

„V roce 1995 jsem při nějaké návštěvě spatřil ve voliéře pár papoušků, které jsem vůbec neznal, a ihned jsem se do nich zamiloval. Byli nádherní, s odstíny hnědé, fialové a oranžové barvy, s velkým oranžovým zobákem a chováním klaunů. Zeptal jsem se prodávajícího, co je to za druh. Byl to lori olivový (Chalcopsitta duivenbodei). Tento druh byl v té době u nás ve Francii zcela neznámý. Znali jsme pouze lorie mnohobarvé (Trichoglossus haematodus) a lorie červené (Eos bornea). Ihned jsem se snažil získat o tomto druhu veškeré dostupné informace a už za několik měsíců jsem si do voliéry pouštěl svůj první pár těchto nádherných loriů.“

Od té doby se také kolekce loriů Davida Hussona začala skutečně rozrůstat. V jeho voliérách je nyní možno vidět zmíněné lorie olivové (Chalcopsitta duivenbodei), lorie černé (Chalcopsitta atra), lorie ozdobné (Trichoglossus ornatus), lorie tmavé (Pseudeos fuscata), lorie červenolící (Lorius domicella), lorie fialovolící (Trichoglossus goldiei) a z mnohobarvých loriů například floreské (Trichoglossus h. weberi) či vlnkované (Trichoglossus h. rosenbergii). Některé z těchto druhů pochází od chovatelů z České republiky, jiní z Francie, Belgie, Německa, Španělska a Holandska. V loňském roce rozšířil David svůj chov ještě o loríčky rudobradé (Psittaculirostris edwardsii), červenohlavé (Psittaculirostris desmaresti) a také žlutoboké (Cyclopsitta diophthalma).

Od jara do podzimu (jak teploty dovolí) chová David papoušky ve venkovních voliérách o rozměrech 2 x 2 x 1 m (délka x výška x šířka). Tyto rozměry považuje chovatel pro chov loriů za dostatečné, protože jak vypozoroval, dávají papoušci před dlouhými lety přednost skákání z větve na větev. Podlaha ve voliérách je pokryta zeminou a loriové mají každý den možnost se dle své libosti koupat.

V zimě jsou pak papoušci umisťováni do vnitřních prostor, které jsou vytápěny. Tyto „zimní“ ubikace mají rozměry 1 x 0,5 x 0,5 m (délka x výšk x šířka). Malé druhy jsou pak umístěny v klecích o rozměrech 0,5 x 0,5 x 0,5 m. V zimovišti krmí chovatel své lorie komerční směsí značky Orlux. Prý vyzkoušel všechny ve Francii nabízené značky nektarů pro lorie, ale právěsměs Orlux se mu v poměru kvalita/cena zdá nejlepší. Říká, že je také v jejich obchodní síti nejsnáze dostupný. Čas od času se stane, že tento nektar nesežene, v takových situacích používá Aves lorinektar. Když jsou papoušci umístěni ve venkovních voliérách, připravuje si směs podle vlastní receptury a střídá ji s podáváním Orluxu.

Složení směsi (na 1 l):

30 g pufované rýže (krmivo pro psy)
10 g fruktózy
5 g organických cereálií
10 g kuskusu
5 g dětských cereálií s medem (Nestlé)
5 g pšeničných klíčků
5 g droždí
20 g pylu
5 g NutriBird

Všechny ingredience namáčí na 30 minut až hodinu do teplé vody a poté je rozmixuje. V létě i v zimě dostávají papoušci denně kromě nektaru také čerstvé ovoce, nejčastěji jablka v kombinaci s jiným ovocem, které je pravidelně obměňováno. Loríčci v Davidově chovu jsou krmeni kaší z různých druhů ovoce a zeleniny, pochutnávají si na jablkách, mrkvích, banánech, hroznovém víně, ale hlavně na fících. Vše ještě chovatel doplňuje Orluxem a NutriBirdem (P15). Aby byla jejich strava skutečně pestrá, jsou loríčkům nabízeni také mouční červi.

V období páření podává loriům 2 až 3krát týdně vitamin E z Nektonu. Denně pak loríčkové dostávají vitamin K a minerální doplněk stravy MSA od Nektonu. Také jim podává minerální doplňky od renomované firmy Versele-Laga; používá přípravek pro holuby, protože má stejné složení jako pro papoušky, ale je levnější. Chovaní loriové dostávají každý jednou týdně čtvrt lžičky jahodového džemu. Nejenže loriové tento pamlsek zbožňují, ale chovateli to umožnilo přiblížit se i k druhům, které byly předtím divoké, jako např. loriové červenolící (Lorius domicella). Z důvodu nedostatku času nedokrmuje David mláďata ručně, ale všechna odchovaná mláďata jsou krmena pouze rodiči. V období odchovu mláďat je pro lorie potrava stejná jako v průběhu roku, pouze je zvýšeno její množství. U loríčků přidává chovatel v prvních dnech více proteinů, k nimž dostávají 3 x denně moučné červy. Pokud se to podaří a loríčkové opět zahnízdí, má David v úmyslu doplnit krmnou dávku o sušené mléko.

Loriové velmi často svá mláďata v budce oškubávají, a to je také důvod, proč je jejich chovatelé odebírají z budek a ručně dokrmují. Proto mě zajímalo, zda se David s tímto problémem také setkal a jak ho řešil. „Ve skutečnosti mám velmi málo takových papoušků, kdy by rodiče mláďatům škubali peří. Před několika lety jsem měl jeden pár papoušků loriů smaragdových (Neopsittacus pullicauda), jejichž rodiče mláďatům peří škubali. Tehdy jsem nevěděl, co s tím dělat. Jeden z mých přátel mi poradil, ať zkusím dát do budky pletivo, které oddělí hnízdo s mláďaty od rodičů. Opravdu jsem to vyzkoušel a tato metoda výborně funguje. Nedávno jsem měl dvě mláďata loriů ozdobných (Trichoglossus ornatus), jedno z mláďat bylo oškubané, ale myslím si, že ho oškubal spíše jeho sourozenec než rodiče. Nicméně díky tomuto způsobu jsem neměl v podstatě žádný problém odchovat mláďata až k jejich vylétnutí z budky. Na druhou stranu ale musím přiznat, že mívám celkem pravidelně pouze jedno mládě místo dvou. Zatím ale nevím, proč tomu tak je.“

Za svůj dosavadní největší úspěch, co se chovu loriů týká, považuje David Husson chov a odchov lorie červenolícího (Lorius domicella). Tento druh je totiž považován za hůře odchovatelný. „Měl jsem to štěstí, že jsem vlastnil úžasný pár, který měl pravidelně mláďata. Samička mi však bohužel loni uhynula. Byl to sice importovaný, ale velmi silný a krásný pták.“ Již dvakrát tomuto francouzskému chovateli zahnízdili loríčci rudobradí. Avšak úspěch to byl pouze poloviční, protože o mláďata přišel. Při dalším hnízdění se proto musí zcela vyhnout jakékoliv kontrole budky, neboť loríčci jsou na to velmi citliví. Jak sám říká, bude to pro něj velmi těžké, protože je, jako všichni chovatelé, velmi zvědavý.

Nezbývá, než Davidovi popřát silnou vůli, aby svoji zvědavost překonal a mohl se radovat z vylétnutých mláďat. Rovněž mu přeji splnění jeho dalšího snu, a to pořízení loriů vlnkovaných (Trichoglossus johnstoniae).