Odčervování papoušků – věčný problém

Parazité zdokonalovali své schopnosti napadat a využívat své hostitele po milióny a milióny let. Bylo by pošetilé domnívat se, že se jich dokážeme navždy zbavit. Jediné, co zmůžeme, je omezit jejich negativní dopad. Voliérový chov ptáků tomu však příliš nenapomáhá.

U papoušků jsou v současnosti v chovech v ČR z vnitřních parazitů nejzávažnější invaze oblých červů. Jedná se především o škrkavky (Ascaridia spp.), poměrně masivní červy o délce až několik centimetrů, výjimečně pak o kapilárie (Capillaria spp.), nitkovité červy trvale zavrtané do sliznice, rovněž o délce až několik centimetrů.

Po milióny let vývoje těchto parazitů i ptáků se vytvářely jejich vzájemné vztahy, až došlo vzhledem k životním cyklům parazitů a biotopu ptáků k vytvoření určité rovnováhy. Tento stav se nazývá „infekční imunita“. Parazit totiž nemá „zájem“ na rychlé smrti svého hostitele, potřebuje, aby jeho hostitel žil co nejdéle a rozšiřoval jeho vývojová stadia na co největším území. Situace se však výrazně změnila v momentě, kdy se papoušci stali oblíbenými domácími miláčky a jejich životní prostor se z mnoha kilometrů čtverečních zmenšil na prostor klece nebo voliéry.

Tento proces má velice zajímavý vývoj. Chov papoušků jako domácích miláčků je zdokumentován již z doby výbojů Alexandra Velikého na východ (proto je u papoušků z této oblasti rodové jméno alexandr). Pak následovalo období Římské říše, kdy byli afričtí papoušci známkou úspěchu a bohatství, jejich hodnota byla větší než hodnota několika otroků, po návratu výpravy Kryštofa Kolumba byla s nadšením přijata královským dvorem jeho dovezená kolekce arů a amazoňanů.

V současné době obliba chovu papoušků jako domácích miláčků celosvětově výrazně stoupá, stejně tak jako chov neochočených ptáků ve voliérách s cílem odchovu mláďat. Mnohdy je odchov mláďat ohrožených druhů úspěšný, proto vzniká populace, která by mohla a v mnoha případech i je introdukována zpět do přírody. Situaci však komplikuje devastace deštných pralesů po celé zeměkouli, takže mnohdy není možné odchované jedince do původního biotopu znovu vypustit. Situaci navíc neprospívá napojení nelegálních struktur na získávání tzv. nové krve do chovů.

Jaké druhy škrkavek se vlastně dnes u papoušků v ČR vyskytují? Do počátku 90. let 20. století se jednalo o Ascaridia galli, jejímž zdrojem byl především kur domácí, a Ascaridia columbae od holubů. V této době platilo, že australští papoušci, kteří se pohybují po zemi, jsou ohroženi více než druhy z Jižní Ameriky a Afriky, které zůstávají většinou ve vyšších patrech vegetace. V devadesátých letech však docházelo k poměrně živelnému importu papoušků z volné přírody bez odpovídajícího parazitologického vyšetření trusu. S těmito jedinci se do ČR dostaly i škrkavky typicky papouščí. Jedná se o druhy Ascaridia hermaphrodita, vyskytující se u arů a amazoňanů, a Ascaridia platyceri, vyskytující se u australských papoušků. Výskyt těchto druhů v ČR byl již potvrzen. Dalšími možnými parazity jsou Ascaridia sergiomeirai, která byla popsána u aratingů, Ascaridia ornata u amazoňana oranžovokřídlého a také Ascaridia nicobarensis u alexandra dlouhoocasého.

Jedna samička škrkavky vyloučí denně asi 140 000 velmi odolných vajíček, která potřebují několik dnů za přítomnosti vlhkosti, tepla a kyslíku, aby se stala tzv. invazeschopná. Pokud je přijme papoušek společně s potravou, uvolní se z vajíček v trávicím traktu larvičky, které zůstávají ve střevě volně asi 9 dnů, pak se od 10. do 17. dne zavrtávají do střevní sliznice. V této době se projeví i nejvýraznější klinické příznaky jako je skleslost, apatie a průjem. Provede-li se v této době parazitologické vyšetření trusu, je samozřejmě negativní, protože larvičky žádná vajíčka neprodukují. Pokud v této době chovatel „pro jistotu“ provede odčervení, pouze zatíží organismus, jelikož larvičky škrkavek nejsou na tyto preparáty citlivé. Po 17. dnu po invazi se larvičky uvolňují do střeva, rostou, několikrát se svlékají, až ve stáří 2 měsíců pohlavně dospívají a začínají produkovat vajíčka zjistitelná i v trusu. Samička se dožívá stáří asi jednoho roku.

Ptáci žijící ve volné přírodě jsou samozřejmě škrkavkami napadeni také, avšak většinou se u nich vyvine stav infekční imunity. V jejich organismu je tak přítomno několik málo parazitů, jejichž přítomnost stimuluje především buněčnou imunitu hostitele. Pokud se pták náhodně setká s větším množstvím invazeschopných vajíček, larvičky, které se z nich v trávicím traktu uvolní, se neuchytí ve sliznici a jsou pak vyloučeny trusem. Dochází tak paradoxně k jakési spolupráci ptačího organismu a několika dlouhodobě přítomných parazitů, aby nedošlo k masivní invazi a tím i úhynu hostitele.

V pralese se množství vyloučených vajíček rovnoměrně rozprostře na obrovský prostor, avšak i v sebevětší voliéře dochází k jejich hromadění v prostředí a infekční imunita se tak může prolomit. Vajíčka nepostihne žádný klasický desinfekční prostředek. Jsou citlivá jen na teplotu nad 80 °C, případně na výkyvy teploty mezi dnem a nocí v zimním období. S odolností vajíček souvisí i otázka odčervení. Pokud se v průměrně promořeném chovu, kde funguje infekční imunita, provede odčervení jakýmkoli efektivním přípravkem, dospělé škrkavky se samozřejmě odstraní. Vyloučení jedinci vycházející z ptáků nejsou pro ostatní nebezpečné, jelikož pro vytvoření invazeschopného vajíčka je třeba asi jeden týden za přítomnosti tepla, vlhka a kyslíku.

Základem úspěchu je však asanace prostředí, neboť při nepřítomnosti parazitů v organismu se infekční imunita snižuje a ptáci se stávají k invazi extrémně vnímaví. Pokud v prostředí voliéry přijmou náhodně několik stovek invazeschopných vajíček, všechny larvičky se uchytí a nakonec dojde ke smrti v důsledku ucpání střeva. Znamená to tedy, že rozhodnete-li se odčervovat, je třeba provádět to důsledně dvakrát ročně – na jaře a na podzim a vždy se zároveň maximálně věnovat asanaci voliér. Spektrum dostupných antiparazitik není v současnosti bohužel příliš široké. Jeho volba závisí především na množství a typu ptáků. Dávku je třeba vždy konzultovat s veterinárním lékařem.

reklama PŘEDPLATNÉ ČASOPISU PAPOUŠCI – ELEKTRONICKÁ VERZE ZA 360 Kč/rok